Kardiovaskulární onemocnění

Kardiovaskulární choroby jsou jednou z klíčových oblastí působení společnosti AstraZeneca. Zejména na poli léčby hypertenze má v portfoliu zastoupeny téměř všechny lékové skupiny. Válku hypertenzi vyhlásila AstraZeneca již před třiceti lety, a to skupinou léků označovaných jako betablokátory.

Vysoký krevní tlak, neboli hypertenze, je jedním z nejčastějších a nejzávažnějších kardiovaskulárních onemocnění. Lze je považovat za jedno z civilizačních onemocnění. Uvádí se, že v civilizovaných zemích hypertenzí trpí 20 - 50 % dospělé populace. Odhaduje se, že v České republice je až 2,5 milionu hypertoniků. Příčina hypertenze není známa, ale bývá často spojena s nadměrnou váhou, vysokým věkem nebo dědičnou dispozicí. O vysokém krevním tlaku hovoříme, naměříme-li u osoby starší 18 let opakovaně hodnoty TK 140/90 mmHg nebo více. Určité kolísání hodnot krevního tlaku je běžné, avšak opakovaně naměřené vyšší hodnoty by měly být varovným signálem a důvodem k zahájení léčby a průběžnému sledování. Zákeřnost tohoto onemocnění tkví v jeho plíživém průběhu. Hypertenze může probíhat i několik let bez příznaků, avšak je-li dlouhodobě neléčena, může v konečném důsledku vést až k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Pacient, který se léčí s hypertenzí, by měl pravidelně hlídat hodnoty svého krevního tlaku, upravit životní styl a dodržovat předepsaný léčebný režim.

AstraZeneca v České republice spolupracuje s Českou společností pro hypertenzi na edukačních projektech pro lékaře i veřejnost.

Betablokátory v terapii ischemické choroby srdeční a chronického srdečního selhání
Kromě léčby arteriální hypertenze jsou betablokátory indikovány k terapii akutních i chronických forem ischemické choroby srdeční, k terapii chronického srdečního selhání a při poruchách srdečního rytmu. V léčbě ischemické choroby srdeční je v případě betablokátorů plně využit jejich antiischemický a antiarytmický potenciál. Antiischemický účinek betablokátorů spočívá jak ve snížení spotřeby, tak ve zvýšení dodávky kyslíku myokardu. Betablokátory mají u pacientů se stabilní anginou pectoris větší dopad na zvýšení tolerance zátěže a snížení frekvence záchvatů než nitráty či blokátory kalciových kanálů. U nemocných s nestabilní anginou pectoris snižují betablokátory riziko vzniku infarktu myokardu, včasné podání betablokátoru v akutní fázi infarktu pak snižuje mortalitu, riziko náhlé srdeční smrti a riziko reinfarktu. Tento přiznivý účinek betablokátorů na mortalitu je prokázán i v sekundární prevenci mimo akutní fázi infarktu.
V současné době máme dostatek důkazů pro to, že betablokátory zlepšují mortalitu a morbiditu pacientů se syndromem chronického srdečního selhání. Chronické srdeční selhání je klinický syndrom, který se vyskytuje u nemocných s poruchou srdeční funkce a manifestuje se symptomy, jako je dušnost, únavnost, svalová slabost a v pokročilých stadiích přítomností otoků. Příčinou srdečního selhání je u více než 60 % nemocných ischemická choroba srdeční, u starších pacientů pak ICHS spolu s arteriální hypertenzí. Srdeční selhání nemá dobrou prognózu. Navzdory pokrokům v diagnostice a terapii stále umírá 25 % pacientů do 5 let od stanovení diagnózy a 50 % pacientů v pokročilém stadiu srdečního selhání s obtížemi v klidu nebo při minimální fyzické aktivitě umírá do jednoho roku. Randomizované placebem kontrolované studie betablokátorů prokázaly průměrné snížení celkové mortality u pacientů se srdečním selháním o 34-36 %, snížení rizika náhlé srdeční smrti o 41-44 % a snížení rizika úmrtí na progresi srdečního selhání o 49 %. Příznivý účinek betablokátorů na mortalitu není k efektu dalších léků pro léčbu srdečního selhání antagonistický, ale aditivní.

Hypercholesterolémie, hypolipidemická terapie
Hypercholesterolémie (a obecně dyslipidémie) je dalším významným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění. Se stoupající koncentrací cholesterolu stoupá riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční lineárně. Je známo, že léčebné snížení koncentrace celkového, respektive LDL cholesterolu, je spojeno se snížením nejen mortality na ICHS, ale i mortality celkové.
Jako optimální léky ze skupiny hypolipidemik se jeví přípravky, které kromě snížení koncentrace celkového, respektive LDL cholesterolu, současně zvyšují koncentraci HDL cholesterolu a snižují koncentraci triglyceridů. Statiny inhibují syntézu cholesterolu, snižují koncentraci LDL cholesterolu průměrně o 30-40 %. Jejich účinek je konzistentní: jsou účinné u různých skupin pacientů a u různých dyslipidémií. Jejich účinnost byla prověřena v rozsáhlých klinických studiích.